Vyřešeno s EFT, krásná studie

Příběh Jirky je ze složitějších a náročnějších případů, které jsem řešila. V konečném důsledku emoce znemožňovaly Jirkovi normální a běžný život. I tady byly výsledky s EFT- Emotion Freedom Technique výborné a rychlé.

Jiří trpěl asi tři roky různými strachy – ze smrti, ze samoty a to i v davu lidí nebo v divadle, z toho, že se mu něco stane a nikdo mu nepomůže, strachem ze selhání srdce, z jízdy autem o samotě, z cesty po dálnici mezi jednotlivými sjezdy, protože najednou není úniku, a také jej občas vyděsil panický pocit, že nemůže dýchat.

Nadměrně díky tomu sledoval každé píchnutí v boku, sebemenší tlak či jen mírně nepříjemný pocit u něj vyvolával paniku.

Měl svou práci velmi rád, ale vzhledem ke svým stavům se vyhýbal cestám za klienty. Bál se sportovat, už předem očekával své strachy a záchvaty paniky, měl strach, že bude mít strach.Všude potřeboval doprovod, bál se tam, kde nikoho neznal ….

Z velkého sportovce a milovníka cest se postupně stal člověk plný obav, a jeho stav se nadále zhoršoval. Nepomáhali lékaři ani jiné metody, které již absolvoval.

S mírným skepticismem přijel v doprovodu své přítelkyně na první sezení. Neočekával výsledky hned, stačila by mu naděje, že je jeho problém řešitelný a v budoucnosti výsledky budou.

Rád by jel za čtrnáct dní na hory, ale má strach z cesty, ze svých stavů. Řekl, že spoléhá na EFT- Emotion Freedom techniques, se kterou pracuji.

Začali jsme rozmotávat klubko problémů a emocí. Hledali jsme a „měřili“, který strach je nejvíce akutní a je třeba s ním začít. Protože Jiří dojížděl každý den asi třicet kilometrů do zaměstnání a v práci také cestoval, na první místo zařadil strach z cesty v autě a po dálnici. Následoval strach ze selhání srdce, protože v televizi třikrát viděl mladé sportovce zemřít přímo na hřišti během zápasu.

Při EFT ťukání na karate bod se vynořila vzpomínka na panický strach přímo na dálnici, někdy před třemi lety, snad úplně první ze všech těchto stavů.

Jiří viděl velmi živě tuto vzpomínku, kde mu bylo asi 26 let a jel v autě domů z hor.  Byla noc,  byl kousek od domova, svítila jen potkávací světla aut v protisměru a jeho břicho a hruď najednou svíral pocit úzkosti a strach, co všechno se mu může stát a nikdo mu nepomůže. Tento úsek cesty velmi dobře zná, ale snad právě to posiluje jeho úzkost. Ví, že teď tady není sjezd, není tedy úniku.

Během pár minut seznamuji Jiřího s metodou Matrix Reimprinting

Matrix Reimprinting využívá traumatické vzpomínky k odblokování současných stavů za naprostého emočního pohodlí klienta. Klidným hlasem jsem Jiřího upozornila, že je to jen vzpomínka, tady a teď je v bezpečí. Chtěla jsem, aby se jen díval na tuto vzpomínku a nechal ji běžet jako film.

Jiřímu se velmi rychle zklidnil dech a popsal sám sebe v autě, přesně viděl to místo, kde byl, vnímal světla u protijedoucích aut a tmu, která všechno halila.

Požádala jsem jej, aby zavřel oči, pokud je mu to příjemné a vstoupil do tohoto obrazu. Jiří oči zavřel, ale jen na vteřinu, s tím, že měl pocit, že se převrátí nazad a dostal strach, že by se mu něco mohlo stát. Nechal tedy oči otevřené, v myšlenkách vstoupil do obrazu, přímo k Jirkovi (sobě, ve vzpomínce), který řídil auto. Vedla jsem jej touto situací a dávala mu podněty ke zpracování: „Jiří, je důležité, abyste se představil a ujistil Jirku (mladší verzi sebe), že se nemusí bát, že jste tam s ním, přišel jste mu pomoct a všechno dobře dopadne. Řekněte mu všechno, co chcete a počkejte, co Vám odpoví….„

Během pár vteřin Jiří říká, že se velmi rychle ve vzpomínce uklidnil, měl velkou radost, že má u sebe někoho a byl by rád, kdyby mu někdo pomohl, má nepříjemný pocit a neví proč. Chtěl by sjet z dálnice a zastavit. Jiří jej ujišťuje, že může udělat všechno co chce a najednou stojí na parkovišti vedle dálnice. Jirkovi se velmi uleví. Chce vědět, jak mu může Jiří pomoci.

Začínáme ťukat EFT se zaměřením na pocity Jirky ve vzpomínce. Já – ( terapeut ) lehounkým poklepem Jiřímu na koncové body meridiánů, Jiří ve své mysli drží ruku Jirky a ťuká na meridiánové body. Jirka popisuje svůj pocit jako úzkost, je v břiše, svírá jej a převaluje se tam, bublá, je to černý pocit. Na stupnici 0-10 by jej ohodnotil asi tak na 6.

Ťukáme první kolo s nastavením: „I přestože máš Jirko tu černou svíravou úzkost ve svém břiše, i přesto se máš rád a jsi skvělý kluk. I přestože Ti Jirko bublá ta úzkost v břiše… „ Jirka upozorňuje, že se úzkost přesunula výš do hrudi a je mírně teplá a proto zaměřujeme: „ I přestože se Ti Jirko ta úzkost posunula do hrudi a je mírně teplá a bublá a převaluje se ve tvé hrudi a Ty jsi vyděšený z toho pocitu, i přesto jsi skvělý a chytrý kluk. I přestože cítíš Jirko ten nepříjemný a mírně teplý strach asi na šestce, i přesto jsi skvělý kluk.“

Nadále ťukám na Jiřího – hlava, obočí, pod okem… a Jiří v myšlenkách ťuká na Jirku. Jirkovi se výrazně ulevuje, najednou je všechno v pořádku. Je mu dobře.

Spolu s Jirkou (jeho mladší verze) prožívá úlevu i pan Jiří. Radím mu: „Řekněte Jirkovi, ať si zvětší ten pocit a vzpomene si, kdy se cítil opravdu skvěle a byl šťastný. A ať si naplní celé tělo tím pocitem.“

Jiří tak trochu překvapen říká, že se Jirkovi výrazně ulevilo, prý to ale není ještě úplně „ok“.

Ptáme se, co by Jirkovi pomohlo, aby to bylo úplně v pořádku? Chce někam jinam na bezpečné místo? Může kamkoliv bude chtít. Jirka říká, že ano, rád by šel do obývacího pokoje svých rodičů, tam se cítí v bezpečí. Chtěl by si někoho zavolat? Ano, své rodiče. Má je tam, chce jim všechno říct, co se mu stalo, že jej to vyděsilo. Maminka i táta s ním mluví, uklidňují jej a objímají. Teď už se Jirka cítí výborně, už je všechno úplně v pořádku. Cítí pohodu a klid.

Ptám se ho na barvu toho pocitu, je krásně žlutá. Zvětšujeme ten pocit a žlutá barva se rozlévá všude kolem pana Jirky. Vracíme se na dálnici, kde předtím měl strach a záchvat paniky a teď s úsměvem hlásí, že TAM není žádný strach, je tam všude žluto… Je to krásný pocit. “Požádám pana Jiřího, který se usmívá a má zavřené oči, aby poděkoval v myšlenkách Jirkovi za to, jak to všechno zvládl a aby se, až bude chtít, rozloučil a otevřel oči. Jiří otvírá oči a tváří se překvapeně. Cítí se skvěle, lépe se mu dýchá, má velmi příjemný pocit.

Na tomto sezení také začínáme pracovat se strachy ze selhání srdce, kdy se panu Jiřímu vynořuje vzpomínka na kolaps jeho mladšího bratra. Vzpomínku zpracujeme a zbavíme emočního náboje.

Pan Jiří ale stále popisuje fotbalové utkání, kdy v televizi viděl v krátké době tři případy náhlého kolapsu sportovců v přímém přenosu. Navíc před pár dny zemřel stejným způsobem přímo na ulici známý architekt pan Kaplický.

Pomocí metody Matrix Reimprinting se dostáváme do situace, kdy Jiřího zhlédnuté utkání vyděsilo poprvé. Echo (neboli on sám – Jirka ve vzpomínce ) nechápe, jak je to možné, že může během pár minut zemřít naprosto zdravý člověk?

Vedu tedy pana Jiřího, aby řekl Jirkovi ve vzpomínce, že může mluvit s kým chce, zeptat se úplně na všechno, co ho zajímá, že může opravdu všechno, co bude chtít. Jirka by rád mluvil s lékařem, který ošetřoval toho fotbalistu po kolapsu.

V Matrixu ( = trauma ve vzpomínce) se tedy dostává na hřiště, přímo do okamžiku, kdy lékař prohlíží tohoto muže, který bohužel umírá. Jirka ale mluví s tímto lékařem a dozvídá se, že zde byla vrozená srdeční vada a zároveň je ujištěn, že jemu se to nemůže stát, protože nemá tuto vadu. Necháváme čas na zodpovězení veškerých otázek.

Pan Jiří vlastně mlčky sleduje tuto „komunikaci“ ve své hlavě. Je velmi překvapen, protože na začátku rozhovoru Jirky s lékařem přichází do situace tlumočník. Postižený sportovec i lékař byli ze španělského týmu a tudíž by jim Jirka bez tlumočníka nerozuměl. Ve vědomé vzpomínce tato ´maličkost´ ale samožřejmě nebyla. Jirka je uklidněn a spokojen, úzkost a zděšení z toho, co se může stát pominulo. Přetrvává jen mírná obava, jestli by to přece jen nemohlo potkat i jeho.

Co by Jirkovi pomohlo? Říká, že by rád mluvil s nějakým lékařem, nebo nejlépe se dvěma, kterým věří a kteří mu vysvětlí všechno co bude chtít. Probíhají také tyto rozhovory a Jirka je uklidněn a je mu dobře. Ptáme se: „ Potřebuješ ještě něco vědět, nebo někam jít, aby to bylo úplně v pořádku ? Jirka říká, že ano.

Najednou se objevuje vzpomínka na utkání, kdy pan Jiří fandil na hokeji a velmi se mu rozbušilo srdce a měl strach, že dostane infarkt. Jirka ve vzpomínce říká, že těsně před utkáním navštívil kamaráda a ten mu uvařil velmi silnou kávu. Pan Jiří kávu pije opravdu málo kdy a proto měl po této silné kávě bušení srdce.

Nevědomě dochází k propojení bušení srdce – strach z infarktu – hokejový zápas a po shlédnutí tří případů úmrtí právě při sportovním utkání se začíná jako puzzle skládat a posilovat u pana Jiřího obrázek strachu o své srdce.

Pomocí metod EFT a Matrix Reimprinting také tuto traumatickou vzpomínku uvedeme na správnou míru, tak aby nebyla spouštěčem strachů, obav a fobií.

Končíme první sezení a pan Jiří sám těžko chápe, jak je tohle všechno možné?

A jak je možné, že mu je opravdu dobře a nebojí se ani cesty domů autem, ani o své srdce? Zároveň chápe, že je potřeba pracovat dál a domlouváme si termín dalšího sezení.